Minulost

14. října 2017 v 11:11 | Kerol
Je mi 24 let a nepřipadám si vůbec vyspělá, připadám si spíše jako ta naivní patnáctiletá holka co věřila na zázraky a milé lidi. Co věřila, že existuje něco víc. Jediná změna je ta, že už vím, že ne všem se dá věřit. Někdy bych si ale přála být tou naivní puberťačkou. Ono tak nějak vše vypadalo jinak. Měla jsem velký sen. Být novinářkou. Psala jsem různé povídky, dokonce jsem psala i knížku a myslela jsem si, že jednou tím fakt udělám díru do světa, že stačí když něco napíšu a někomu to dám, někomu kdo má známe a bum, budu slavná. Jasně… Bylo mi patnáct.. V patnácti jsem byla taková nesvá. Nebavila mě škola a to zašlo tak daleko, že když měla moje máma zjistit jak jsem se zhoršila, tak jsem se ten den pokusila o sebevraždu. Vzala jsem si léky a nechtěla jsem žít.. V patnácti letech.

Ten problém je v tom, že v těch patnácti bych udělala úplně vše jinak. Celou pubertu bych chtěla prožít jinak, protože když to vidím zpětně, tak jsem tu pubertu prožila docela blbě. Vše jsem si brala moc osobně a myslela jsem si, že jakmile je člověk hezký, tak nic jiného k životu nepotřebuje. Byla jsem povrchní kráva. Dbala jsem jen na svůj vzhled a vše ostatní mi bylo jedno. Což bohužel bylo kvůli tomu, že jsem se tahala s blbou partou. Která byla plná takových holek. Jo, kdybych tenkrát zůstala u těch normálních kamarádů. Bohužel ty jsem hodila za hlavu a bavila se s těma špatnýma. Hrozně toho lituji, protože vím, že můj život by byl úplně jiný a mnohem lepší. Když jsem byla v nemocnici a byla na tom zle, tak zamnou přišli jen ty kamarádi, které jsem hodila za hlavu a tamty? Ani jednou mi nenapsali jak se mám a už vůbec be, že by přišli. Ani má údajná nejlepší kámoška v tu dobu.

Takže co bych dala za to, kdybych v tom věku měl čuch na totální hovada. Bohužel. Čas, ale plynul a plyne a nemá cenu minulost řešit. Jen je někdy fajn se zamyslet nad tím, jaké by to bylo kdybych nebyla blbá. No a jakou jste měli pubertu Vy? Také Vás štve co jste dělali a s kým jste se bavili?

Pozn.: Ráda bych pár článku věnovala na toto téma, protože si myslím, že jsem toho za svůj život zažila opravdu hodně a to, že se o tom s Vámi mohu podělit je pro mě docela úleva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slušná úchylačka Slušná úchylačka | E-mail | Web | 14. října 2017 v 19:49 | Reagovat

Já byla na základce tou, na kterou se dobrý holky vykašlaly kvůli té blbé partě, které záleželo jen na vzhledu. Asi to k tomu věku kolem 13-15 let prostě patří. Pokud si nezažiješ něco opravdu těžkýho, co ti změní priority, tak nepoznáš komu a čemu věřit, co je důležité. Je to věk emocí. Já si něco zažil (v 9 letech, proto jsem byla imunitní. Takže vlastně můžeš být ráda, že to dopadlo jak to dopadlo. Sice sebevražda zní děsivě, ale snad to nemělo trvalé následky, a jen ti to pomohlo otevřít oči.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama