Říjen 2017

Minulost

14. října 2017 v 11:11 | Kerol
Je mi 24 let a nepřipadám si vůbec vyspělá, připadám si spíše jako ta naivní patnáctiletá holka co věřila na zázraky a milé lidi. Co věřila, že existuje něco víc. Jediná změna je ta, že už vím, že ne všem se dá věřit. Někdy bych si ale přála být tou naivní puberťačkou. Ono tak nějak vše vypadalo jinak. Měla jsem velký sen. Být novinářkou. Psala jsem různé povídky, dokonce jsem psala i knížku a myslela jsem si, že jednou tím fakt udělám díru do světa, že stačí když něco napíšu a někomu to dám, někomu kdo má známe a bum, budu slavná. Jasně… Bylo mi patnáct.. V patnácti jsem byla taková nesvá. Nebavila mě škola a to zašlo tak daleko, že když měla moje máma zjistit jak jsem se zhoršila, tak jsem se ten den pokusila o sebevraždu. Vzala jsem si léky a nechtěla jsem žít.. V patnácti letech.

Ten problém je v tom, že v těch patnácti bych udělala úplně vše jinak. Celou pubertu bych chtěla prožít jinak, protože když to vidím zpětně, tak jsem tu pubertu prožila docela blbě. Vše jsem si brala moc osobně a myslela jsem si, že jakmile je člověk hezký, tak nic jiného k životu nepotřebuje. Byla jsem povrchní kráva. Dbala jsem jen na svůj vzhled a vše ostatní mi bylo jedno. Což bohužel bylo kvůli tomu, že jsem se tahala s blbou partou. Která byla plná takových holek. Jo, kdybych tenkrát zůstala u těch normálních kamarádů. Bohužel ty jsem hodila za hlavu a bavila se s těma špatnýma. Hrozně toho lituji, protože vím, že můj život by byl úplně jiný a mnohem lepší. Když jsem byla v nemocnici a byla na tom zle, tak zamnou přišli jen ty kamarádi, které jsem hodila za hlavu a tamty? Ani jednou mi nenapsali jak se mám a už vůbec be, že by přišli. Ani má údajná nejlepší kámoška v tu dobu.

Takže co bych dala za to, kdybych v tom věku měl čuch na totální hovada. Bohužel. Čas, ale plynul a plyne a nemá cenu minulost řešit. Jen je někdy fajn se zamyslet nad tím, jaké by to bylo kdybych nebyla blbá. No a jakou jste měli pubertu Vy? Také Vás štve co jste dělali a s kým jste se bavili?

Pozn.: Ráda bych pár článku věnovala na toto téma, protože si myslím, že jsem toho za svůj život zažila opravdu hodně a to, že se o tom s Vámi mohu podělit je pro mě docela úleva.

Jsem pryč!!

13. října 2017 v 0:30 | Kerol

Už tomu bude skoro týden co jsem konečně pryč. Lidi co četli můj starý blog to nemusím moc objasňovat, ale novým čtenářům to malinko priblížím. Žila jsem na místě, které pro mě bylo nesnesitelné. Nesnesitelné pro mě bylo hlavně kvůli dvou osobám, kterě to tam celé znepříjemňovaly. Dejme tomu, že jsem si s nimi moc nesedla a bohužel finance nebyly tak velké, aby bylo možné se hned stěhovat. Takže skoro rok jsem na tomto místě musela být. No a vzhledem k tomu, že jsme s přítelem nechtěli žít odděleně, tak proto jsem neodešla pouze já a když jsme mohli odejít oba, tak zase by na tom místě, kde jsme měli bydlet bylo nemožné dojíždět do práce.

Světe div se, jsme oba pryč. Nebudu tady na někoho házet špínu, protože o tom můj blog zkrátka a dobře nebude. Jsem konečně po roce zase šťastná a taková úleva co to je? To si nikdo neumí ani představit. Nikdy bych už něco takového nechtěla zažít. Psychicky a nervově mě to totiž úplně odrovnalo. Což byl i důvod, proč jsem tak dlouho nic nepsala. Hledání bydlení a nervy... Dneska jsem zase po dlouhé době usedla k počítači a s každým napsaným písmenkem mám skvělý pocit. Myslela jsem, že Vám sem dám rady jak přežít někde, kde nechcete být, ale dejme tomu, že tam musíte být. No ale já žádnou takovou radu tak úplně nemám. Mně se ulevilo až když jsem opravdu odešla.

Někdy prostě opravdu musíme něco přetrpět a pak si vážit co bude potom.. Že potom bude prostě klid. Já ho sice mám skoro po roce, ale věřím, že někdo to musí vydržet i déle. V životě potkáme hodně lidí co nám to žití znepříjemní ať už úmyslně nebo ne. Já s takovými lidmi, ale nedokáži být v každodením kontaktu. To mě pak ničí. Vím, že bych to měla zvládat ve svém věku, ale bohužel. Pokud má ale někdo radu, jak se naučit s takovými lidmi alespoň trochu vycházet,tak sem s tím.

Tento článek je spíše více informativní, než aby Vám měl něco dát. Na to se můžete těšit už v dalším článku, který výjde zítra! Budu se zase těšit na Vaše reakce u dalšího článku a budu doufat, že se pobavíte nebo si třeba řeknete co za prapodivnou holku to vlastně jsem :-)

Zdroj citátu: Každý den s cítátem.