Září 2017

Tak trochu nasranost

20. září 2017 v 22:57 | Kerol
Dnešek je den kdy jsem se naprosto vytočilo. S jistou pi...paní jsem byla dohodlá na nástup na jednu brigádu. Vše mi odsouhlasila a když sem tam přišla, tak mi v klidu oznámila, že hledají řidiče a mě nepotřebují. TŘIKRÁT jsem tam byla a domlouvala jsem se s ní.

Jak může být někdo tak debilní? S prominutím takovou krávu jsem teda hodně dlouho neviděla a že jich znám více než dost. Musela jsem se o tom s Vámi podělit. Takže jsem ve fázi kdy hledám práci, takže kdyby někdo o něčem věděl, tak mi můžete dát vědět. Budu vděčná :D . Takže upozornění pro všechny: To, že se na něčem s někým několikrát dohodnete, neznamená, že ten člověk není debilní kráva a neřekne Vám potom co se tam táhnete plným busem, že vlastně potřebuje řidiče a to věděla, že řidičák nemám.

Nevšimla jsem si, že bych v minulém článku zmínila, že jsem ostříhaná. Fotku nebudu přikládat, protože na to nejsem úplně pyšná. Dá se řící, že jsem měla nemoc a o ty vlasy jsem musela časem přijít a ne rakovina to nebyla.. Je to taková zajimavá změna, ač pro mě dost nezvyklá. Minule jsem psala ať mi napíšete pět hezkých věcí co se Vám přihodilo, tak se to pokusim něják sesmolit i já.
1. Můj králík se má stále k světu,stále rád papá. Zapomněla jsem zmínit, že můj králík je krásná holčička a jmenuje se Bobina. Jméno Bobina jsem ji dála po dni co jsem jí měla doma, protože byla jako továrna na bobky. Vlastně to je pořád. Každopádně jí ale miluji a je to takové moje dítě.. Dítě v kleci.
2. Zhubla jsem.. 0,5 kg... Jako psala jsem, že i maličkosti se počítají...
3. Vytvořila jsem si tiket u tipsportu kde mohu vyhrát za 10 Kč 3 126 000 Kč. Jako asi to nevýjde, ale je fajn si chvíli myslet, že mohu být milionář... Ikdyž vím, že nebudu... ale... Ne nebudu už mám křížet.. Tak nic...
4. Začala jsem cvičit.. Teda začala jsem přemýšlet, že začnu.. No co už, myšlenka se počítá.
5. Můj notebook drží už půl hodiny při 5% baterky, joo mám dobrý notebook.

Každopádně článek bude trochu kratší, protože přeci jen ta baterka už je na 2%... Tak mi můžete napsat jak s Vámi kdo nejvíce vypekl a Vás to opravdu naštvalo... Budu se těšit. xoxo

Konečně pryč

17. září 2017 v 23:06 | Kerol
První den jsem se snažila brát vše optimisticky, ale bohužel už ten večer jsem věděla, že bude něco špatně. Byla mi doporučena psychoterapie, která se ale nekonala a tam se ani konat neměla jak jsem se dozvěděla. Celý den se máte pouze válet na pokojji a nudit se. Pokud chytnete na pokoji hrozné ženské, tak Vás jinam nepřidělí. Tímto děkuji paní, díky které jsem se ani jednu noc nevyspala. Ať se na mě nekdo zlobí jak chce, ale co mi sakra pomůže od deprese kdyz budu hrabat listí? Z pacientů si spíše dělají zaměstnance, který jsou ovšem zadarmo.

Dostala jsem rozvrh, ale ten rozvrh absolutně nefungoval. Dostala jsem omalovánky a zůstali jsme v jídelně mohli čmárat co chcete.. Absolutně nikdo si Vás tam nevšímal a podle mě každý kdo má takhle deprese, tak je asi nejlepší když to řeši ještě s psychologem. Tohle je prostě pro lidi co si chtějí jen odpočinout... Příjde mi to pouze jen únik před problémy.

Já jsem hrozně ráda, že jsem pryč. Žádný článek jsem nepsala, protože ono nebylo ani o čem psát. Chtěla jsem jen přežít poslední noc a vypadnout. Ovšem ač to tam bylo hrozné, tak musím uznat, že mi hodně věcí došlo. Ať už to, že na tom nejsem ještě tak hrozně, protože pro hospitalizaci jsem se rozhodla dobrovolně a dobrovolně jsem i nastoupila. Tahle léčebna sloužila hlavně pro starší lidi a to mi příjde docela blbé. Přeci jen starší lidi mají jiné požadavky než mladý člověk. Tady se to ale přizpůsobilo starším a tudíž od rána do večera jen ležíte.

Myslím, že asi nejvíce si pomohu sama. Rozhodně by mi asi nepomohlo, že díky paní jsem dvě noci spala asi tři hodiny dohromady. Protože paní chrápala takovým způsobem, že ani sluchátka na plné pecky jí nepřehlušili. Je pravda, že mi něco přišlo až komické, ale nejsem svině abych to vypisovala to si doopravdy musí lekáři srovnat. Takže až Vám bude nejhůře řešte to sněkým komu se můžete svěřit, pokud máte deprese jako já.

Mně teď čeká nový začátek a po dlouhém uvažování mi došlo, že pokud si člověk nechce nechat pomoct, tak mu nepomůže ani ta nejlepší léčebna. Každý máme problémy, ale dokud máme pro co žít a každý den kdy se probudíme víme, že nás alespoň jedna hezká věc potká a právě pro tu věc má cenu jít a užít si ten den. Napište mi pět věcí, které Vás za poslední týden potěšili,vykouzlili úsměv na tváři. Může to být jakákoliv maličkost. Budu se těšit na Vaše odpovědi. xoxo

Den první

12. září 2017 v 19:57 | Kerol
Proč jsem vlastně tady, hospitalizovaná na psýchiatrii? No kde bych vlastně začala. Problém je tak něják někdy už od dětství. Kdy jsem byla málá baculatá holčička, kterou nenáviděl vlastní otec. Nebáviděl mě, protože jsem byla baculatá a já přeci musela vypadat jako princezna dle jeho slov. Dlouhá léte mě doprovází deprese, úzkosti, sociální fobie. Pak se to vše co je v mém životě dalo dohromady a ruku v ruce mě to nakoplo jak se říka DOPRDELE. Tak jsem vlastně tady. Na lečéní. Nejsem alkoholička a nemám ani zavislost na automatech nebo jakoukoliv jinou závislost. Jen kouřím, ne hodně, ale kouřím. Jo a piji kafe, ale to je dle lékářského posudku prý také závislost. No a píchám si inzulín to je také taková zavislost, bez které bych jaksi nepřežila. Nesnáším když se mě někdo zeptá jak dlouho bych přežila na pustém ostrově bez inzulínu? Jako asi bych přežila do té dobý dokud bych inzulín měla a až by mi došel tak místo toho abych trpěla v bolestech až bych měla cukr vysoký jako kráva a u zadku by se mi rojily včely, tak bych se podžezala jehlou.. Jo jde se podřezat jehlou, no proto jsem asi tady...

Mám se něják představovat. Jméno uvádět nechci, protože sem se na svém minulém blogu napsala, že už nikde nebudu uvádět svoje jméno, protože nechci aby se určitý lidi na můj nový blog jakkoliv dostali. Takže ve zkratce. Jsem nenormální holka, co má nenormální sny a úplně normálně je teď na léčení. Dostalo mě sem vše možné. Po minulost,současnost. Jo a také mám přítele se kterým jsem 15 měsíců, ale znám ho už takřka sedm let. Z toho byl šest a půl let friendzone. Promin lásko. Já se pořád hledám a dost často i něco hledám, protože jsem schopná si sednout na mobil a pak ho hodinu hledat a vyšilovat, že jsem ho nechala někde v krámě, sjedu přítele, že mi ho přeci někam musel schovat,až dojdeme do chvíle, kdy mě prozvoní a mně začne zvonit zadek. Opět promin zlato. Jo a také mám prďáckého malého bráchu, který umí ve dvouch letech říkat: ,,Ty vole.." Pak mám zakrslého králíka, který od té doby co překousl kabel od počítače a dostal ránu tak často mručí. Jinak je ale v pořádku, jen je stejně švihlá jako já. Taky pořád žere, jako já no... Pak mám rybu, kterou jsem naučila ať mi cucá prst a nechá se pohladit. Jo a taky hodně žere, jako můj králík...A já.

Pozn.: Pokud chcete pravidelně číst mé články, tak budu přispívat co budu moc a postupně se prohrabeme k tomu proč tu vlastně sem a seznámím Vás něčím s čím se budu seznamovat teď i já. xoxo