Myšlenka

26. února 2018 v 23:56 | Kerol
Chodit kolem a ujišťovat se, že vše bude v pořádku, ale ten klid v tobě není. Na tu chvíli ano, ale ostatně jako vše během chvíle zmizelo. Není to lítost, není to už ve své podstatě nic Žádné pocity, žádná lítost. Nechceš trpět a zároveň tě nebaví vymýšlet stále jiné a jiné plány. Každý plán ztroskotá. Pocit štěští nikdy netvrvá věčně, ale měl by trvat déle než trvá. Unavuje tě vše kolem, ale snažíš se předstírat, že to tak není. Proč přemýšlet o životě bez výsledku? Život není jen továrna na splněná přání, ale měl by být více než jen továrna na zklamání. Všude okolo slyšíš, že musís být silná, ale co to je? Ano neposrat se ze všeho co se ti stane. Nejde o to, ale že se z něčeho poděláš, jde pouze o to, že už ti došly síly. Pokazit se toho může hodně, ale pokud se věci kazí ikdyž děláš vše správně je to špatně.
Někdy člověk nemá úplně nejlepší myšleny a donutí ho, aby se zamyslel nad tím co se stalo například. Šťourat se v minulosti není dobré, ale dusit v sobě jisté pocity je ještě horší...
 

Za blbost se platí!

15. února 2018 v 14:24 | Kerol

Opět tu jsem s tématem, které se nebude líbit všem. To bych ale nebyla já, abych se nevyjádřila. Je toho většinou plny Facebook. Když někdo zemře nebo třeba dopadne špatně a to pouze a jen SVOU BLBOSTÍ.
Uvedu příklad: dotyčný chodí přes koleje, ideálně ještě totgálně opilý a se sluchátkama v uších. Já odmítám takového člověka litovat, protože co takový člověk čekal? Lituji pouze jeho rodinu,kamarády, protože ta trpí kvůli bezohlednosti té osoby. Když se někdo vybourá, protože jezdí s prominutím jako prase. V tu chvíli jsem jen ráda, že ta osoba nezabila někoho jen kvůli tomu, že je prostě idiot co musí machrovat jak rychle jezdí.

Proč takové lidi litovat? Oni si za to mohou sami. Nebudu nikdy patřit k těm co jim pod jejch "smutné" fotky na Facebooku: JEŽIŠ TY SI ALE CHUDÁČEK...Chudák mohl být ten, kdo by díky bezohlednosti toho blbce mohl přijít o život. Než někdy budete litovat člověka co se vyboural jen proto, že jel jako prase, tak si uvědomte: Také byste toho člověka litovali, kdyby Vám takový člověk srazil dítě,mámu,tátu,kamarádku? Také byste ho litovali? Hrozně bych chtěla, aby člověk, který tohle dopustí prostě trpí. Ať si to odneses, ať si to odnese natolik, že už v životě za ten volant nesedne. Nebo si vzpomeňte než budete psát na zeď člověku,která sedl opilý za volant,vyboural se a zemřel: PROČ ZROVNA TY?! Zrovna tenhle člověk mohl zabít někoho koho máte rádi. NEMYSLÍŠ, ZAPLATÍŠ! Tak to bylo je a bude. Doufám...

P.s.: Tento článek nemíří na nikoho určitého, takže neutočí na žádnou určitou osobu. Ikdyž potrefená husa se vždycky ozve ;).

Neplaťte nic za to, že chcete zhubnout!

8. února 2018 v 4:18 | Kerol

Než jsem se rozhodla, že napíši tento článek, tak jsem si opravdu zjišťovala mnoho informací. Nechtěla jsem házet špínu na někoho o kom si nejsem jistá, že vydělává na hlouposti lidí. Delší dobu mě tohle téma dokáže opravdu rozčílit a zašlo to tak daleko, že mám skutečně potřebu se k tomu vyjádřit. Budu ráda za jakékoliv sdílení, protože bych byla ráda, aby si tohle přečetlo co nejvíce lidí. Tak jdeme na to.

Já se zaměřila na Svět zdraví. kam chodí lidé a platí za to, že je někdo zváží, změří, vypočítá tuk v těle, sestaví jim jídelniček, který najdete kdekoliv na netu, no a pak Vám vnucují své předražené léky, protože s těmi to přeci jen půjde rychleji.. Lidi proberte se. Pokud trpíte opravddu silnou obezitou, tak od toho tu máme doktrory OBEZITOLOGIE, kde nic neplatíte a udělají Vám naprosto to samé co třeba v tom Světu zdraví, jen ZADARMO! Jasně možná si říkáte, ale já teď tak hezky hubnu.. Jasně, že hubnete, potože pokud jste předtím denně snědli tabulku čokolády a 5 litrů zmrzliny, tak se není čemu divit... To ovšem zvládnete i Vy.

Lidi chápete, že k tomu ať zhubnete nepotřebujete rady těhle "odborníků" ? Ať potřebujete zhubnout,trvale, 50kg nebo třeba 5kg, tak stačí naprosto jednoduchá věc. Jíst pravidelhně a hýbat se. V tom to celé je. Oni Vám tyhle společnosti budou vykládat jak je to bez jojo efektu a jistě, že budete hubnout, ale úplně stejně můžete hubnout i zadarmo. Bohužel je ale mezí námi tolik naivních lidí, co do toho narvou peníze jen proto, že když už si za to přeci zaplatí tak trvale zhubnou x kilo. Než někam půjdete, tak zkuste měsíc jíst: Snídaně,svačinu.oběd,svačinu, večeři, druhou večeři při které tedy doporučuji si dát opravdu jen zeleninu, začněte se hýbat a uvidíte jak to půjde samo. Pokud si ale nevíte rady, tak Vás obvodní lékař prostě zašlě na obezitologii a tam Vám pomohou zadarmo.
 


Kuskus na několik způsobů

24. ledna 2018 v 1:55 | Karol
Vím,že to asi na první pohled nevypada úplně vábně a nevěděla jsem jak přesně napsat název,protože jsem prostě jen improvizovala a opravdu se neřídila podle nějákého receptu,dělala jsem jen to co jsem uznala za vhodné. Mám hodně receptů s kuskusem co jsou na několík způsobů,ale zrovna dnes jsem dělala tohle.
Takže vypíši co jsem použila:
Sojové nudličky 80g
Žampiony a je jen na Vás jaké množství tam chcete mít,já třeba použila celé takové malé balení
Rajčata,já použila pět rajčat
Kuskus, množství je jen na Vás,pokud máte jídlo na déle tak ho použijte více,ale přípravu a vše najdete vždy na obalu :)
Bujón, použila jsem jen jednu kostičku
Olivový olej
V rychlosti se tedy pokusím popsat i postup,který je opravdu velmi jednoduchý. První co jsem udělala tak jsem dala vařit sojové nudliičky,opět návod najdete na obale,ale zkrátka a dobře dáte vařit vodu,kterou lehce osolíte a já přídávám bujón,když se voda vaří,tak do hrnce vysypete celé balení sojových nudliček. Nudličky se vaří okolo 15 minut,ale já je většinou mám hotové za těch 10 minut. Mezitím co se mi dělají nudličky si nakrajím věci které budu následně dusit. V mém případě to tedy byly žampiony a rajčata (zkrátka co jsem měla doma,pokud toho máte více klidně přidejte více zeleniny). Já tedy dala žampiony a rajčata podusit na pánev jsem ještě předtím přidala kapku olivového oleje. Mezitím co se mi to dusí se udělají sojové nudličky,které pak vytahuji cedníkem,protože chci aby tam zůstal ten vývar,který zbyl. Nudličky přidám k rajčatům a žampionům které jsem podusila,na pánev dám pokličku a jdu dělat kuskus. Místo vařicí vody ho ale zaliji právě tím vývarem,který mi zbyl po těch nudličkách,podlě mého ten kuskus pak opravdu chutná lépe. Takže v pánvi se vše dusí a mezitím se je kuskus hotový. Hotový kuskus přidám k rajčatům,žampionůn a nudličkám. Důležité je vše dukladně promíchat,protože kuskus je někdy slepený, ne vždy,ale bohužel někdy se to stane. Když vše promíchám,tak postupně přidám ještě vývar,který mi zbyl po těch nudličkách a to hlavně z důvodu,aby kuskus nebyl tolik suchý. Jáké množství ale přidáte je jen na Vás,nemusíte ho tam dávat také vůbec,ale na chuti je to potom znát. Znovu vše promícháte a je hotovo dámy a pánové. Není to žádná kalorická bomba a zároveň je to opravdu výborné a zatím všem co ochutnali to moc chutnalo. Na obrázku mám na vrchu ještě ředkvičky,protože je mám ráda,ale můžete si tam dát klidně okurku,salát,cokoliv co Vám bude chutnat. Dobrou chuť. :)

Deprese

9. prosince 2017 v 16:03 | Kerol
Deprese mám docela dlouho a také jsem měla dlouho problém to přiznat, protože jsem se za to styděla. Teprve v poslední době mi došlo, že se za to stydím a to jen proto, že žijeme ve společnosti, která tohle nebere jakkoliv vážně. Deprese jsou podle nich kravina co si někdo vymýšlí a nic to není. Pak to dopadne tak, že takový člověk se stydí, nevyhledá odborníka a je to zrovna ten kamarád, který spáchal sebevraždu. Zajímala jsem se jak to je třeba v Americe a asi nikoho nepřekvapí, že tam je naprosto normální docházet za psychologem a nikdo nikoho nesoudí. Nikdo se za to nestydí. Ovšem v Česku je smutný fakt, že polovina lidí raději spáchá sebevraždu než aby vyhledali pomoc. Psychika je opravdu důležitá a když si zlomíte nohu také přeci nesedíte doma a nečekáte až to přejde. Potřebujete péči a postupně se z toho dostat a ohledně deprese je to úplně to samé. Kašlete na všechny okolo, pokud na sobě cítíte, že se něco děje, máte třeba problém chodit mezi lidi, jste jen zavřený doma a dojde to už tak daleko, že od rána do večera přemýšlíte jen nad sebevraždou tak bez pomoci to nepřejde.
Pokud to budete ignorovat, což při silné je dost těžké, tak dopadnete jako člověk, který jednoho dne třeba pod ten vlak skočí. Zní to asi dost tvrdě, ale deprese je dost nebezpečná a je to pěkná mrcha. Já prošla asi tou nejhorší jakou je možné projít. Byla jsem zavřená doma, vše mi bylo jedno ať se dělo co se dělo byla jsem vlastně taková chodící mrtvola. Kašlala na vše a myslela si, že to je jen chvilkové. Není ostuda vyhledat odborníka, ostuda je to když se je někdo natolik hloupý a kvůli tomu se Vám směje. Může se to stát komukoliv a proto i více vnímejte lidi okolo sebe, lidi které máte rádi. Není těžké to poznat jen musíte chtít to poznat. Ten člověk se neuvěřitelně změní a uzavře se do sebe. Takový člověk potřebuje Vaši oporu, pomoc, pochopení a hlavně trpělivost. Mně dělalo problém dojít pár metrů do krámu pro něco k jídlu a raději jsem celý den nejedla než abych se odhodlala jít ven. Pokud na takového člověka budete tlačit, budete na něho třeba řvát, tak celou situaci neuvěřitelně zhoršíte. Pak bude mít ještě větší dojem, že je absolutně na nic a bude to chtít vzdát. Musíte zcela změnit přístup. Někdo se dokonce k takovému člověku začne chovat jako k dítěti. Jsou fakt extrémy kdy to tak je nutné. Takový člověk si vše bere a stále se to v něm hromadí. Jasně, že je pokrok, že dojde za odborníkem ,ale je velmi důležité změnit i Váš přístup. Pak je to docházení k psychologovi celkem zbytečné. Musí zase najít smysl života a ten smysl může začít i tak, že ve Vás uvidí oporu a bude se i více snažit.
Bohužel, Vám i hodně lidí řekne, že k nikomu nepůjde, protože není magor. To chce ještě větší trpělivost a dotyčnému jasně vysvětlit na nějákém příkladu, viz.zlomená noha. Hlavně každého prosím ať tuhle nemoc nepodceňuje. Sama vím o čem mluvím a sam i vímjaké to je když jsou na Vás všichni hnusný, protože podle nich si vše cucáte z prstu. Za odborníkem docházím, brala jsem dokonce i léky, ale ty postupně vysazuji, ale to ze zdravotních důvodů a také netoužím užívat léky takovou dobu. Záleží jak se doktor rozhodne. Buď Vás bude léčit bez nich nebo s nimi a pokud s nimi tak je strašně moc druhů a také múže dlouho trvat než příjde na to, které Vám sedí.Nic nevzdávejte a pokud nemáte nikoho kdo Vám pomůže, tak odborníka vyhledejte klidně jen Vy. Havně kašlete na všechny ty kecy!

Brokolice se žampiony-rychlý recept

23. listopadu 2017 v 13:27 | Kerol
Kuchařka opravdu nejsem, ale vymýšlet různá jídla mě baví už nějákou dobu. Tak tady tedy jeden mám. Je velice nenáročný a podle mě i dost chutný.
Takže budete potřebovat:
Brokolici -opět kolik jí budete chtít, tolik si jí tam prostě dejte.. Snad nemusím říkat, že ikdyž brokolici koupíte zabalenou, tak je opravdu důležité jí pořádně omýt!
Žampiony -opakování.. Kolik jich tam budete chtít dát, tak je na Vás a také na počtu lidí pro kolik to budete vařit. Jediné co je docela důležité, tak je nakrájet na větší plátky a předtím pořádně omýt.
Česnek - dáme jeden stroužek nakrájený na malé kousky. Resp.: Na malá kolečka..
Olivový olej-jo, to je můj základ.
Sůl -té bude potřeba jen minimálně
Bujon -stačí jen trochu pokapat
Příprava:
Oloupete a nakrájíte na malá kolečka česnek, který přidáte do rozehřátého oleje. Nakrájíte na větší plátky žampiony, jak bylo řečeno, tak množství je jen na Vás. Dáte k česneku a postupně přidáváte brokolici,na obrázku je vidět jaké kousky jsem přidávala. Chvíli jsem to podusila a pak jsem lehce osolila,pokapala bujonem a zase jsem podusila. Je zase jen na Vás,zda dáte více soli,bujonu. Já to měla k večeři a tak jsem zvolila to lehčí. :-) Když jsem vše přidala,tak jsem dusila do té doby,dokud nebyla brokolice měkká. Myslím, že jako lehčí večeře to stačí. Dobrou chuť. :-)
Pozn.: Tento recept jsem psala sice už na svůj starý blog, ale nedalo mi to a rozhodla jsem se s receptem podělit i na tomto novém blogu.

Proč to děláte?

1. listopadu 2017 v 22:41 | Kerol
Neberte to hned blbě. Každý člověk by se měl líbit sám sobě a mít zdravé sebevědomí. Tak by to mělo vypadat. Ono to ale vypadá úplně jinak. Žijeme v době kdy máme potřebu ukazovat na všech sociálních sítí,co zrovna pijeme,jíme,co jsme dojedli,co chceme jíst,vyfotíme se před akcí,na akci a po akci,přidáme milion selfíček a tisice hashtagů. Jedeme na výlet a musíme si nutně pořídit selfie tyč ať se můžeme fotit ze všech stran a náhodou vyfotit i něco jiného,ale jen náhodou. Vlastně lidi z takového výletu ani nic nemají,protože hledání záchodu se zrcadlem je těžké,ne všude jsou. Ze samotného výletu nic nemají,ale chtějí,aby si jejich kamarádi mysleli pravý opak. No a tak zveřejní svou fotku,hodí tam stovky filtrů a to nejduležitější: CO NEJVÍCE HASHTAGŮ. Kde musí sdělit i barvu spodního prádla a dokonce se z naprosto obyčejné fotky dozvíte,jak je ta osoba orientovaná.

Doprdele co je tohle za dobu,co je tohle za lidi? Nemluvím o všech,bavím se jen o těch narcistyckých hovádkách co ničím jiným nežijí. Pokud vyfotíte hovno a nataháte na něj filtry,tak to pořád bude jen hovno,jen s filtrem, To se opravdu musíte fotit stokrát za den? Osobně nic proti selfie fotkám nemám,když se sem tam od času vyfotíte a nebo jste někde s někým a prostě se chcete vyfotit společně,protože Vás nemá kdo vyfotit. Na to může být i ta selfie tyč,ale když se s tou svojí tyčkou naserete do narvané tramvaje a musíte se v té přeplněné tramvaji okamžitě vyfotit,několik lidí tím praštíte,ale to Vás nezajíme,máte jen jeden cíl,udělat selfie,se selfie tyčí v plné tramvaji. V tu chvíli se tak totálně naseru,že mám chuť Vám tu tyčku vyrvat z ruky,narvat

Vám ji doprdele a na další stanici Vás vykopnout z tramvaje. Takže prosím pochopte,že mezi Vámi ještě žijí normální lidi a tak berte ohledy a dělejte si ty svá selfička kdekoliv jinde,kde není nějáký narvaný prostor. Další věc je žebraní o lajky. Žít jen tím,kolik máte na profilovce lajků. Ještě to pochopím do soutěží třeba,ale když žebráte o lajky na svou fotku,jen ať to vypadá cool. S tím mě jen totálně naserete a ještě do toho Vám tam žádný lajk nedám, Kdyby lajky zpoplatnili,tak bych nad tím asi uvažovala,ale do té doby si to strčte do zadku.

Pozn.: Ano, nechala jsem se trochu unést, tak omluvte pár sprostých slov :-)

Minulost

14. října 2017 v 11:11 | Kerol
Je mi 24 let a nepřipadám si vůbec vyspělá, připadám si spíše jako ta naivní patnáctiletá holka co věřila na zázraky a milé lidi. Co věřila, že existuje něco víc. Jediná změna je ta, že už vím, že ne všem se dá věřit. Někdy bych si ale přála být tou naivní puberťačkou. Ono tak nějak vše vypadalo jinak. Měla jsem velký sen. Být novinářkou. Psala jsem různé povídky, dokonce jsem psala i knížku a myslela jsem si, že jednou tím fakt udělám díru do světa, že stačí když něco napíšu a někomu to dám, někomu kdo má známe a bum, budu slavná. Jasně… Bylo mi patnáct.. V patnácti jsem byla taková nesvá. Nebavila mě škola a to zašlo tak daleko, že když měla moje máma zjistit jak jsem se zhoršila, tak jsem se ten den pokusila o sebevraždu. Vzala jsem si léky a nechtěla jsem žít.. V patnácti letech.

Ten problém je v tom, že v těch patnácti bych udělala úplně vše jinak. Celou pubertu bych chtěla prožít jinak, protože když to vidím zpětně, tak jsem tu pubertu prožila docela blbě. Vše jsem si brala moc osobně a myslela jsem si, že jakmile je člověk hezký, tak nic jiného k životu nepotřebuje. Byla jsem povrchní kráva. Dbala jsem jen na svůj vzhled a vše ostatní mi bylo jedno. Což bohužel bylo kvůli tomu, že jsem se tahala s blbou partou. Která byla plná takových holek. Jo, kdybych tenkrát zůstala u těch normálních kamarádů. Bohužel ty jsem hodila za hlavu a bavila se s těma špatnýma. Hrozně toho lituji, protože vím, že můj život by byl úplně jiný a mnohem lepší. Když jsem byla v nemocnici a byla na tom zle, tak zamnou přišli jen ty kamarádi, které jsem hodila za hlavu a tamty? Ani jednou mi nenapsali jak se mám a už vůbec be, že by přišli. Ani má údajná nejlepší kámoška v tu dobu.

Takže co bych dala za to, kdybych v tom věku měl čuch na totální hovada. Bohužel. Čas, ale plynul a plyne a nemá cenu minulost řešit. Jen je někdy fajn se zamyslet nad tím, jaké by to bylo kdybych nebyla blbá. No a jakou jste měli pubertu Vy? Také Vás štve co jste dělali a s kým jste se bavili?

Pozn.: Ráda bych pár článku věnovala na toto téma, protože si myslím, že jsem toho za svůj život zažila opravdu hodně a to, že se o tom s Vámi mohu podělit je pro mě docela úleva.

Jsem pryč!!

13. října 2017 v 0:30 | Kerol

Už tomu bude skoro týden co jsem konečně pryč. Lidi co četli můj starý blog to nemusím moc objasňovat, ale novým čtenářům to malinko priblížím. Žila jsem na místě, které pro mě bylo nesnesitelné. Nesnesitelné pro mě bylo hlavně kvůli dvou osobám, kterě to tam celé znepříjemňovaly. Dejme tomu, že jsem si s nimi moc nesedla a bohužel finance nebyly tak velké, aby bylo možné se hned stěhovat. Takže skoro rok jsem na tomto místě musela být. No a vzhledem k tomu, že jsme s přítelem nechtěli žít odděleně, tak proto jsem neodešla pouze já a když jsme mohli odejít oba, tak zase by na tom místě, kde jsme měli bydlet bylo nemožné dojíždět do práce.

Světe div se, jsme oba pryč. Nebudu tady na někoho házet špínu, protože o tom můj blog zkrátka a dobře nebude. Jsem konečně po roce zase šťastná a taková úleva co to je? To si nikdo neumí ani představit. Nikdy bych už něco takového nechtěla zažít. Psychicky a nervově mě to totiž úplně odrovnalo. Což byl i důvod, proč jsem tak dlouho nic nepsala. Hledání bydlení a nervy... Dneska jsem zase po dlouhé době usedla k počítači a s každým napsaným písmenkem mám skvělý pocit. Myslela jsem, že Vám sem dám rady jak přežít někde, kde nechcete být, ale dejme tomu, že tam musíte být. No ale já žádnou takovou radu tak úplně nemám. Mně se ulevilo až když jsem opravdu odešla.

Někdy prostě opravdu musíme něco přetrpět a pak si vážit co bude potom.. Že potom bude prostě klid. Já ho sice mám skoro po roce, ale věřím, že někdo to musí vydržet i déle. V životě potkáme hodně lidí co nám to žití znepříjemní ať už úmyslně nebo ne. Já s takovými lidmi, ale nedokáži být v každodením kontaktu. To mě pak ničí. Vím, že bych to měla zvládat ve svém věku, ale bohužel. Pokud má ale někdo radu, jak se naučit s takovými lidmi alespoň trochu vycházet,tak sem s tím.

Tento článek je spíše více informativní, než aby Vám měl něco dát. Na to se můžete těšit už v dalším článku, který výjde zítra! Budu se zase těšit na Vaše reakce u dalšího článku a budu doufat, že se pobavíte nebo si třeba řeknete co za prapodivnou holku to vlastně jsem :-)

Zdroj citátu: Každý den s cítátem.

Tak trochu nasranost

20. září 2017 v 22:57 | Kerol
Dnešek je den kdy jsem se naprosto vytočilo. S jistou pi...paní jsem byla dohodlá na nástup na jednu brigádu. Vše mi odsouhlasila a když sem tam přišla, tak mi v klidu oznámila, že hledají řidiče a mě nepotřebují. TŘIKRÁT jsem tam byla a domlouvala jsem se s ní.

Jak může být někdo tak debilní? S prominutím takovou krávu jsem teda hodně dlouho neviděla a že jich znám více než dost. Musela jsem se o tom s Vámi podělit. Takže jsem ve fázi kdy hledám práci, takže kdyby někdo o něčem věděl, tak mi můžete dát vědět. Budu vděčná :D . Takže upozornění pro všechny: To, že se na něčem s někým několikrát dohodnete, neznamená, že ten člověk není debilní kráva a neřekne Vám potom co se tam táhnete plným busem, že vlastně potřebuje řidiče a to věděla, že řidičák nemám.

Nevšimla jsem si, že bych v minulém článku zmínila, že jsem ostříhaná. Fotku nebudu přikládat, protože na to nejsem úplně pyšná. Dá se řící, že jsem měla nemoc a o ty vlasy jsem musela časem přijít a ne rakovina to nebyla.. Je to taková zajimavá změna, ač pro mě dost nezvyklá. Minule jsem psala ať mi napíšete pět hezkých věcí co se Vám přihodilo, tak se to pokusim něják sesmolit i já.
1. Můj králík se má stále k světu,stále rád papá. Zapomněla jsem zmínit, že můj králík je krásná holčička a jmenuje se Bobina. Jméno Bobina jsem ji dála po dni co jsem jí měla doma, protože byla jako továrna na bobky. Vlastně to je pořád. Každopádně jí ale miluji a je to takové moje dítě.. Dítě v kleci.
2. Zhubla jsem.. 0,5 kg... Jako psala jsem, že i maličkosti se počítají...
3. Vytvořila jsem si tiket u tipsportu kde mohu vyhrát za 10 Kč 3 126 000 Kč. Jako asi to nevýjde, ale je fajn si chvíli myslet, že mohu být milionář... Ikdyž vím, že nebudu... ale... Ne nebudu už mám křížet.. Tak nic...
4. Začala jsem cvičit.. Teda začala jsem přemýšlet, že začnu.. No co už, myšlenka se počítá.
5. Můj notebook drží už půl hodiny při 5% baterky, joo mám dobrý notebook.

Každopádně článek bude trochu kratší, protože přeci jen ta baterka už je na 2%... Tak mi můžete napsat jak s Vámi kdo nejvíce vypekl a Vás to opravdu naštvalo... Budu se těšit. xoxo

Kam dál